PATAFYZICKÝ OBČASNÍK

Eduard Vacek (* 20. duben 1947, Hradec Králové), prozaik, básník, publicista. Po absolvování středního odborného učiliště v Hradci Králové (r. 1965) pracoval jako elektromechanik a pracovník technického rozvoje v řadě podniků. V 70. letech studoval Teokratickou školu kazatelské služby a Školu služby království u Svědků Jehovových. V l. 1986–1987 byl dvanáct měsíců vězněn za „zjevnou neúctu ke společnosti,“ které se měl dopustit vydáváním sborníku Pako a publikováním textů, které „hrubě urážely budovatelské úsilí pracujícího lidu“. V l. 1990–1992 poslanec Parlamentu ČR, od r. 1993 zaměstnán jako vedoucí oddělení pro styk s veřejností Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR a vedoucí redaktor časopisu České vězeňství, později redaktor webové stránky VS ČR. Dnes pracuje v Kabinetu dokumentace a historie VS ČR jako redaktor časopisu Historická penologie a redaktor webové stránky Institutu vzdělávání VS ČR. V l. 1994–1998 studoval Vyšší odbornou školu pedagogickou v Mostě, obor speciální pedagogika. Od r. 1970 žije v Teplicích, od r. 1990 i v Praze.

Prvně publikoval v samizdatovém periodiku Vokno počátkem 80. let, dále v Jazzstopu. V r. 1982 založil Patafyzické kolegium Teplice (jeho členy byli dále S. Antošová, P. Kuranda, V. Lukášek a M. Wanek), v l. 1982–1986 byl šéfredaktorem a vydával vlastním nákladem sborník Pako (10 čísel, 12 kopií), který doprovázely příležitostné tisky přednášek pro akce kolegia (až 24 kopií). V samizdatu vydal knihy Povídky (1984) a Občanský průkaz prosím (1986), je zastoupený v pohádkovém sborníku Čert má také kopyto (1984), ve sborníku Charty 77 O vězeňství (1987) a v básnickém almanachu Břitvou do klavíru (ed. R. Kopáč, Clinamen, Praha 2002). Po r. 1989 publikoval v novinách a časopisech Clinamen, www. idialog.cz, Mladá fronta Dnes, Nové knihy, Reflex, Směr, Severočeská revue, Zemědělské noviny. Od r. 1994 je redaktorem patafyzického časopisu Clinamen (v l. 1994–1997 osm čísel tiskem, od r. 2001 na internetové adrese www.czecharts.com). Připravil k vydání knihu Svatavy Antošové Kalendář šestého smyslu (Clinamen, Praha 1996). Vydal prozaické tituly: Občanský průkaz prosím (Moaré, Praha 1993), Povídky (Clinamen, 1995), Sviňoďasi (Clinamen, Praha 1997; cena Karla Hynka Máchy za nejnovější tvorbu v próze, udělená Masarykovou akademií v Praze 1997), Příběh muže, který nebyl účasten na lásce paní P., pod pseudonymem Ravis Bian, Clinamen, Praha 1999), Mí devianti mi rozumějí (Clinamen, Praha 2001), Cesta (Clinamen, Praha 2003). V l. 1970–1989 se věnoval jako aktivní umělec a organizátor rovněž výtvarnému umění.
Radim Kopáč