PATAFYZICKÝ OBČASNÍK

Výbor z francouzské literatury inspirované opiem. Poezii (Apollinaire, Franc-Nohain, Moreau, Fersen, Magre) a prózu (Jarry, Schwob, Salmon), doplňuje studie znalce Alberta Puyou de Pourvourville – Umění kuřáka.

Jacques d’Adelsward Fersen
(1880 - 1925)

Potomek slavného Fersena Marie-Antoinetty, soupeř Oscara Wilda a Jeana Lorraina, ukázkový dandy konce minulého století. Byl vězněn francouzskou justicí za homosexualitu. V opiu nalezl útěchu a útočiště. Svou vilu v Capri vybavil skvělou kuřárnou a sbírka básní Hei-Hsiang, Černý parfém (1921), z níž pocházejí následující básně, je zaříkáváním ke slávě «Boha Opia».

Báseň pro druhou lunu měsíce psa

(štěpování máku)

Dnes večer jásám nad opiem,
opiem věčným, opiem nekonečným,
nad opiem, synem Asie,
jenž rozdává lidem svým
sladkost nektaru, mír ambrosie,
a jehož bůžkové strážní
promlouvali jako modlitba
skvělé řeči, prazvláštní
od Konfucia po Meng Tseua.

Dnes večer jásám nad opiem,
opiem věčným, opiem nekonečným,
v mém mozku tančí jeho dým
já člověka už nevidím...
Hledím na fantom opilý
jsem jeho plachtami sotva patrnými,
naslouchám jeho hlasu, jenž opojení věští...
Vstupuji do pagod jasmínem provoněných
kde hoří tyčinky na počest předků...

Dnes večer jásám nad opiem,
opiem věčným, opiem nekonečným,
džunka nás čeká, k odjezdu připravena,
vzadu v jednom zálivu Formosy.
Starý pirát, jenž ji kormidluje
ošlehaný a opálený je
od slunce Žluté řeky...
Na jeho rohoži, která zde leží
šálek, v němž kouří vzácný čaj.

Dnes večer jásám nad opiem,
opiem věčným, opiem nekonečným,
ležíme v čínském člunu, pohupujeme se s ním,
jsme řekou unášeni lehce.
Mezi rýžovými poli
pod ochranou Kwan Tonga
a jsem ve městě zářícím,
kde pobíhají a křičí miliony bytostí...
A cimbály šlehají do ticha!...

Dnes večer jásám nad opiem,
opiem věčným, opiem nekonečným,
kdo provede mě, opilého, šploucháním
pestrými uličkami
se zápachem česneku a kadidla?
Hudbu nakyslou dej mi
a na můstku lodi kytku,
úsměv měsíční, klidný a posměšný
jedné tanečnice z Nankingu
  nebo milenky ze země Tho.

Dnes večer jásám nad opiem,
opiem věčným, opiem nekonečným!
Chci podle rituálu prokázat úctu
duchům starých kuřáků...
Veďte tedy mé srdce nebohé
nádhernými hrobkami honosnými,
tam budu žít. Tam se budu modlit,
strežen mlčenlivými obry kamennými,
jejichž smích děsí v umrlčích opiových nocích!
Mystický Bože vůní a tvarů,
jenž vládne sladce nad trpkou samotou,
dopřej mi klidu a dej ať je méně kruté
pohrdání životem v duši snílka...
Neboť nyní mládí utíká mi
den za dnem, trochu víc, jako vítr, jejž nelze zachytit.
Povol mi, aby iluze mě vrhla do noci,
zrnka čistého zlata mezi pískem zřít...

Chci být přesvědčen, že jsem děcko malé,
jako tehdy. Chci své srdce tolik důvěřivé
ať má duše je bezelstná...
Budu se dívat na oblaka, na nebesa,
jako kdysi...

Tvým modrým zázrakem, tvou vlídností,
zapomenu, že jsou i zlí mezi námi
muž sobecký, lakomý a lhostejný,
žena ve dřepu v nízké poslušnosti...

Neuvidím nic. Nic neřeknu
a neuslyším víc davu šumění,
budu věřit, že vnímám velký rytmus vzdouvání
moře, rozmluvy větru...

Uložím se sám na sestru zem,
tak jako odpočívají mrtví tu,
a můj pohled seskočí ke zlatu
planet tichých jak sen...

A jestli nějaké čisté zpěvy mi lásku připomenou
a hebkost mladých rtů.
Tajný bože horeček a snů,
to k tobě. Lásku budu vzývat, na kolenou!...